Proč jsem přešel od Canonu k Fujifilmu

 

Když se fotograf rozhodne rozprodat kompletní výbavu, aby mohl přejít k jiné značce, je prostá otázka „Proč?“ docela logická. Nikdo takovýto krok nepodstupuje jen proto, že jiná značka uvedla o něco lepší fotoaparát, protože by to finančně ani jinak nedávalo smysl. Navíc přejít od značky, jejíž užívání má v krvi ke značce se značně odlišným ovládáním by se dalo přivnat ke změně pohybu z běhu do závodní schůzi pozpátku. – Zatímco dříve šlo všechno rychle a bez přemýšlení, nyní je potřeba věnovat pozornost každému kroku a i přes zpomalení se musí snažit být co nejrychlejší. Jde to, ale dře to. Opustit značku, s kterou fotil 10 let a je s foťákem strostlý, není jen tak. Takže aby se k tomu to kroku odhodlal, musí mít silný důvod.

 

V mém případě rozhodnutí pramenilo z dlouhodobé nespokojenosti s Canonem. Problém nebyl s funkčností foťáku, který jsem dosud vlastnil – fungoval skvěle a měl jsem jej rád, ale spíše v produktové strategii značky. Detailně se rozepisovat nebudu, to by bylo na jiný článek.

 

Začal jsem tedy pokukovat po jiných značkách a nejblíže mi byl asi Nikon, který je nejsilnějším konkurentem Canonu na poli zrcadlovek a jehož foťáky se mi už nějaký čas zamlouvaly více, než ty u Canonu. Později jsem začal okem pokukovat po Sony, které se úspěšně dere nahoru a stalo se dalším významným hráčem po boku Nikonu a Canonu. Boduje především svými fullframovými bezzrcadlovkami, výbornými čipy, kvalitními objektivy… Rozhodně zajímavá alterativa. Bezzrcadlovky však sice mají menší tělo, ale po nasazení adekvárních objektivů se celý set prakticky nezmenší a navíc má celé řešení i jiné mouchy, takže jsem byl v úvahách zpět u Nikonu. Ostaně by to byl nejpohodlnější přechod. Drobné odlišnosti v ovládání, na které se dá rychle zvyknout, ale jinak žádné dramatické změny.

 

A pak jsem se v prosinci loňského roku seznámil se skvělými fotografy z Nordica photography. Nejprve nám na své výborné přednášce řekli hodně o své práci, proč přešli od Canonu k Fujifilmu, otevřeně zodpověděli spoustu všetečných otázek a nakonec jsme soukromě poseděli u piva, kde jsme se bavili o dalších aspektech práce s Fujifilm X-T2.

 

…a já byl nadšen. Najednou jsem před sebou měl foťák, který byl naplněním mého letitého snu. Velmi dlouho jsem toužil po foťáku, který by byl kompaktní a zároveň dostatečně kvalitní, abych jej mohl používat ke své práci. A tenhle kousek to naplňuje beze zbytku.

 

Níže se rozepisuji blíže k jednotlivým bodům, které mne u X-T2 zaujaly. Jasně, řada věcí je i u jiných foťáků, ale tady je to vše v jednom sexy balení.

 

Kompaktnost

Nejviditělnějším rozdílem na první pohled je kompaktnost foťáku, zvláště ve srovnání s fullframovými zrcadlovkami. A to nejen tělo, ale i znatelně menší objektivy, takže v brašně zabere mnohem méně místa a na krku se nepronese.

 

Ovládání

Clona, čas a ISO. Tři nejdůležitější věci, které lze na foťáku nastavit. Fujifilm tyto hodnoty nezobrazuje na stavovém displeji, jako jiní výrobci, ale přímo na kolečcích, kterými se daná hodnota nastavuje, resp. přímo na objektivu v případě clony. Jiný styl ovládání i zobrazení aktuálního nastavení. Sám jsem zvědav, jak se s touto změnou sžiju v praxi.

 

Design

To, jak foťák vypadá, jistě není tak důležité, pokud jde o profesionální práci, ale foťáky od Fujifilmu vypadají tak dobře, že tento fakt nemohu nezmínit. Je to prostě radost pohledět a držet v ruce.

 

Displej

Při focení z nadhledu či podhledu je výklopný hledáček neocenitelný pomocník. U X-T2 lze vyklopit i trochu do strany, nicméně ne tak, abyste si s jeho pomocí fotili selfie.

 

Expozice

Tento bod je společný pro hledáček i displej a vlastně všechny bezzrcadlovky obecně – zobrazení expozice. U zrcadlovky je v hledáčku malý ukazatel, který orientačně ukazuje, jestli je fotka dobře exponovaná nebo jak moc je přeexponovaná či podexponovaná. U bezzrcadlovek se však v hledáčku/na displeji zobrazuje přímo náhled toho, jak bude fotografie po stisknutí spouště vypadat. Nestane se tak, že by člověk fotil v interiéru, po vyjití ven zapomněl změnit nastavení a přepálil tak fotky (a vice versa). Tím tedy odpadá nutná průběžná kontrola pořízených snímků, jestli je expozice v pohodě.

 

Simulace filmu

Fujifilm nabízí u svých fotoaparátů barevné simulace filmu. Fotí-li tedy fotograf přímo do JPEGu, je při nastavení této funkce automaticky aplikována barevná úprava. Není to něco, co bych používal při focení zakázek, nicméně na dovolenou skvělá věc. Už se mi tak nestane, že by se mi na disku válely 2 roky neupravené fotky z road tripu v USA. (Kovářova kobyla, no. Ale letos je už fakt udělám.)

 

Tichý chod

Závěrka foťáku, tedy to hlasité cvaknutí při stisknutí spouště, dokáže být značně rušivá. Zvláště fotí-li se v kostele, divadle a podobně. Nikdy jsem to však příliš neřešil, protože co s tím mám dělat, že… Ale bezzrcadlovky od Fujifilmu jsou jiný svět. Místo hlasitého zahřmění, které v kostele slyší i babička v poslední řadě, se ozve jen značně tišší cvaknutí, které je mnohem snesitelnější.

Použít však lze i elektronickou závěrku, u které není pořízení snímku vůbec slyšet. Lze tak fotit v absolutním tichu, aniž by to kohokoliv rušilo či si nějaké aktivity všiml. Lze tedy nepozorovaně pořídit snímky, kdy na sebe fotograf neupozorní hned prvním cvaknutím závěrky a může tak při reportáži více pracovat s emocemi.

 

Nenápadnost

Výše zmiňovaná kompaktnost má sympatický důsledek. Z vyjádření vícero svatebních fotografů, kteří fotí s Fujifilmem vyplývá, že spousta lidí nepovažuje X-T2 za profesionální foťák, tak si fotografa ani moc nevšímají; A když, tak se před nim paradoxně více uvolní, což je pro reportážní fotografii jako dar z nebes.

 

Baterie

Nikdo není dokonalý a toto je skutečná slabina bezzrcadlovek – slabá výdrž na baterii. Je to způsobeno především tím, že stále svítí nějaký displej (zadní či v hledáčku), takže to prostě žere. Udávaná výdrž je cca 350 snímků na baterii, přičemž se lze různými „fintami“ dostat i na 500 snímků. Stále to však není mnoho. Pro srovnání U Canonu 6D jsem na jednu baterii bez problémů nafotil hodně přes 2000 snímků. Stačila mi tak zpravidla jedna baterie ve foťáku a druhá v brašně, jako záloha. Tak teď budu mít baterií mnohem více a častěji je měnit, co už. Dá se to přežít.

 

Snímač

Druhý bod, který by šlo považovat za handicap a částečně tomu tak je, ale…

APS-C čipy mívají obecně větší šum, než Full Frame, ale u Fujifilmu není šum nijak extrémní a navíc je monochromatický, tudíž působí poměrně příjemně a není tak rušivý.

Bokeh není u APS-C při stejné cloně tak příjemný, nicméně vzhledem k dostupnosti světelných skel se dá tento handicap částečně korigovat, tak ani toto mne nijak netrápí.

Nakonec nejdůležitější je vyznění výsledné fotografie a barevné podání, jaké předvádí Fujifilm díky svým čipům, je fantastické.

 

Když tedy shrnu vše výše uvedené, mám v ruce krásný kompaktní fotoaparát předvádějící velkou parádu a s kterým bude radost fotit nejen svatby. Velmi se na tuto novou etapu těším a někdy časem shrnu své zkušenosti s tímhle krasavcem. Je to pro mne největší změna za posledních 14 let a sám jsem velmi zvědav, jak budu práci s X-T2 hodnotit po měsíci, dvou.